Moskva a Petrohrad

3. července 2007 v 9:13

I přesto, že jsem zpět v ČR už dva týdny, až teď jsem se rozhodl napsat článek o moskevskopetrohradském dobrodružství, které jsem absolvoval s Maruškou. "Dokopaly" mě k tomu pobídky ze stran ortodoxních čtenářů blogu. Děkuji za ně!

Nebojte, nehodlám vám tu sáhodlouze popisovat program jednotlivých dní nebo historický význam jednotlivých památek. Chci jen nastínit několik rysů, ve kterých se život v těchto městech podobá životu v Krasnojarsku nebo ve kterých se naopak zcela liší.

Moskva nás hned první den nemile překvapila svým chaosem a především až smutně nefungující dopravou, zejména veřejnou. Mezi polednem a sedmou hodinou večerní jsem stihl pouze dojet asi 15km pro Marušku na letiště a potom zpět na ubytovnu. Jízdní řád neexistuje ani v Moskvě! Autobusy jedou třeba tři prázdné hned za sebou a potom nejede 45 minut ani jeden. Zastávky jsou přecpané a lidé na nich tráví desítky minut. Další alternativou dopravy jsou maršrutky (žluté mikrobusy). Ty nestojí 15,-rublů, ale 20,- za jednu jízdu. Používají ale jisté chytáky, aby se dostaly do cílové stanice dříve (jezdí mimo silnici, objížďkami, po chodníku a v protisměru - ano, čtete správně, tohle všechno jsme s Maruškou zažili jen během jedné jízdy). Nikdy bych si nemyslel, že se mi bude v Evropě stýskat po krasnojarské hromadné dopravě...

Metro ale v Moskvě i Petrohradu funguje skutečně dobře (pro cizince je ale malinko nepřehledné, protože například informační nápisy o přestupech jsou jen v azbuce). Síť je hustá, soupravy jezdí často a vše je dobře značené. V soupravě nejezdí pět, ale sedm vagónů. Zejména moskevské metro je velmi hlučné, za jízdy v tunelu se povídat skoro nedá. Asi čtvrtina cestujících spí.

Zejména ve čtvrti, kde jsme bydleli, byla rozmanitost obchodů s potravinami doslova nulová. Naše ubytovna byla obklopena malinkými nesamoobslužnými obchůdky. Do nejbližšího supermarketu bylo třeba dojíždět alespoň tři zastávky autobusem (ve dvou lidech by nás cesta tam a zpět vyšla na 60,-rublů). I v tomto případě jsem s nostalgií vzpomínal na samoobsluhu v Krasnojarsku vedle koleje.

Moskva je skutečně plná drahých aut i motorek, které se často velmi rychle prohánějí v ulicích.

Všude (i v Petrohradu) jsou dvojí ceny. Cizince tak může vyjít návštěva jakékoli galerie, muzea nebo obecně památky až třikrát dráž. Já jsem díky svému ruskému průkazu studenta dostával levné vstupenky, Maruška jako cizinec drahé. Pouze v Ermitáži jsme na ISIC kartu dostali oba vstupenky zdarma (i tak jsme si ale museli vystát asi třičtvrtěhodinovou frontu).

Přes všechna tato vesměs nemilá překvapení jsme si celý výlet krásně užili. Viděli jsme spousty krásných míst, počasí nám přálo a nedošlo na žádnou opravdu špatnou zkušenost. Jsme názoru, že pobyt po čtyřech dnech v Moskvě i v Petrohradu stačí na to, aby si návštěvník dobře prohlédl většinu podstatných a zajímavých pamětihodností.

Tak jen stručně řeknu, že v Moskvě jsme viděli Kreml' (který nás opravdu velmi příjemně překvapil), Rudé náměstí (které opravdu není kdovíjak velké), chrám Vasilije Blaženého (který byl obsypaný nevěstami a ženichy), Novoděvičí klášter, Treťjakovskou galerii (zrovna pršelo), stalinistické budovy ve stylu pražského hotelu Internacionál (akorát mnohem hezčí a větší). V Petrohradě (bývalém hlavní městě a takzvaných Benátkách severu) to pak byl chrám Spasitele v krvi, carské sídlo Petrodvorce, Isakievskij chrám, Piskarjovský hřbitov (kde leží oběti blokády za druhé světové války), Ermitáž (Zimní palác), Aurora, Admiralita a botanická zahrada. V obou městech nás opravdu velmi zklamaly proslulé hlavní třídy - v Moskvě Novyj Arbat a Tverskaja, v Petrohradě pak Něvskij prospekt. Jedná se o mnohaproudé, velmi rušné ulice plné drahých obchodů a otravujících lidí. Na žebráky a alkoholiky prakticky nenarazíte ani v těchto dvou největších ruských městech.

Obecně jsem čekal, že velkými ruskými městy v evropské části Ruska můžu být po pobytu v Krasnojarsku jen příjemně překvapen. To se bohužel nepotvrdilo. Pokud Moskva patří k nejdražším městům na světě, potom Moskvany lituji. To už bych si raději asi vybral Krasnojarsk. Moskva je hektické město, ve kterém jen cestováním do práce a zpět lidé tráví i více hodin denně. Ubytování je předražené, doprava rovněž stojí více než v Praze, přesto kvalita služeb se jaksi vůbec nedostavuje. Alespoň na pořádek se dbá úzkostlivěji. Petrohrad se nám líbil víc. Jedná se o komornější město, zajímavější a plné zahrad, parků, kanálů, říček a zálivů. (Akorát nás malinko vyděsilo, že v překladu průvodce z řady Lonely planet výslovně nedoporučují pít vodu z vodovodu, dokonce ani si s ní čistit zuby. Obsahuje prý organizmy, které mohou člověku způsobit i více let trvající zažívací potíže. Nevím. Raději jsme ji ale nepili.)

Co ale z mých zkušeností z Ruska jako celku obecně vyplývá je ona již dříve zmiňovaná nevychovanost Rusů na veřejnosti. I v Moskvě a Petrohradu panuje nedůvěra (při vstupu do autobusů i metra vždy procházíte turnikety, v maršrutkách se platí hned a na ruku apod.), lidé na sebe někdy možná i s potěšením křičí, poměrně neochotně poskytují rady. To je zároveň rozdíl, který je vůbec nejmarkantnější při porovnání Česka a Ruska. Jen těžko se dá popsat ta změna, která mě praštila přes nos první den v Praze. Najednou jsem viděl, že se lidé v obchodech na mě usmívají, znají zdvořilostní slůvka, používají je a nejsou otráveni, když k nim přijdete nakoupit. Samozřejmě i v Česku narazíte na nevychované lidi, ale určitě v daleko menší míře.

Leckdo se mě teď ptá, jestli jsem rád zpět a jestli si teď budu více vážit domova. Ano, samozřejmě. Nicméně se mi čas od času po Rusku stýská. Přeci jen jsem se tam občas cítil jako doma. Každopádně doufám, že jsem tam letos nebyl naposled. Ruštinu se každopádně hodlám učit i nadále.

Vlak Krasnojarsk-Moskva s cestujícími a bábuškami se zbožím na peróně: